1

Téma: Martin Loicht

vzpomínka na Martina
http://www.czechracing.cz/news/martin-loicht/

2

Re: Martin Loicht

Martin LOICHT


In memoriam Martin ?Flocki? Loicht, 11. 7. 1962 ? 10. 6. 2010

Ikona rakouské a mezinárodní motocyklové scény už není:
Martin Loicht, také nazývaný ?Flocki?, se už nevrátí z Isle
of Man. Mel pád v druhém závode Supersportu Tourist
Trophy. Už mu nebylo pomoci. Pritom to vubec nebyl jeho
hlavní závod. Jen trénink pro závod TTX-GP, na který se
klasifikoval s motocyklem vlastní konstrukce.


?Motor: Vídenák zahynul na Isle of Man.? Tak znel nadpis
krátké zprávy ve sportovní cásti deníku ?Kurier? v sobotu
11. cervna 2010. Dobrá polovina smutného clánku
zaujímala úvod, obvyklé blable, á la ?už zase mrtvý pri
Tourist Trophy?. Zbytek nám alespon ríká, že se jedná o
Martina Loichta. Jediným slovem nebylo zmíneno, že byl
na národní a mezinárodní motocyklové závodní scéne,
zvlášte v Ceské republice (úcastnil se tam ve velkém
merítku znovuobnovení ceských prírodních okruhu)
pojmem, ikonou, legendou.


Vídenák zemrel na Isle of Man
Více prostoru a respektu poskytl ?Flockimu? Imre
Paulovits ? novinár, závodník, dlouholetý blízký prítel ?
v MSA (Motor Sport Aktuell). Výtah:?Martin Loicht byl
jeden z nejzkušenejších silnicních závodníku Rakouska.
47-letý inženýr nasbíral cetná vítezství pri silnicních
závodech v Cesku, Rakousku a Madarsku, a silnicní
závody byly ve stredu zájmu jeho života. Po desetiletí
abstinence od Insel si se vznikem nové trídy
elektromotocyklu znovu splnil sen o startu na Isle of Man.


Na závody trídy Supersport 600 pohlížel jako na trénik na
TTXGP, kde chtel jít na start se svou vlastní konstrukcí.
Ale osud byl tvrdý. V tretím kole, krátce po zastávce pro
natankování havaroval v sekci Quarry Bends a podlehl
svému zranení.

O Martinu Loichtovi, také nazývanému ?Flocki? se musí
vlastne napsat kniha. Byl to muž nekonecne mnoha stránek.
Na nekteré si mohou všichni vzpomenout. Napr. : Pri svých
závodech byl zpravidla poslední na predstartu.

Martin Loicht, v prubehu života
Presto byl casto první v cíli. Zaprvé, protože obvykle do poslední vteriny montoval a optimalizoval, casto pres
celou noc, pro sebe a vetšinou také pro druhé. Zadruhé, protože navíc mel ke své schopnosti,bleskove
analyzovat, proste cit pro správnou dobu pro brždení, pro pridání plynu, pro trat. Je jedno, jestli to byla trat
motokrosová, mestská, prírodní okruh, letištní nebo zrídka také motodrom. Motodromy nemel príliš v oblibe,
obvykle se mu líbila atmosféra otevreného depa více než ohrazené betonové ulicky.
?Flocki? odjel daleko více než tisíc závodu. Zvítezil více než 150 krát. Startoval v Rakousku ? drívejším
Österreichringu, Salzburgringu, ve Schwanenstadtu, také v Erzbergu -, v Ceské republice, na Slovensku,
v Madarsku, v puvodním NDR, v Polsku, v Anglii a Irsku. Startoval na rozlicných strojích ruzných výrobcu.
Norton (mezi jinými SS 650 Featherbed, Domi Racer, ), Yamaha (mezi jinými RD 350, TZ 250), BSA,
Kawasaki (mezi jinými Z500), Honda (mezi jinými 750 Egli, CBR600), závodil hned ve více trídách.
Vetšinou byl jeho závodním náciním to, co zbylo po ostatních. Vždy ostatní predcil pokud šlo o nastavení
motocyklu a jejich vylepšení, o hledání technických rešení, a ve vynalézavosti.


Na motorce jezdil VŽDY. I v zime. Legendární byly
novorocní jízdy ? k Dopplerove chate.

Byl velmi výrecný. A on mluvil velmi rád. Dlouho.
Podrobne. Clovek se ho mohl na všechno zeptat, sotva
nejaké téma nemohlo být prodiskutováno, žádná otázka
nebyla príliš hloupá.

Byl bojovný. Za studentských casu byl nejenom jako
predseda vysokoškolské studentské rady i jako bojovník
za vzdelávací systém. Jako takový se setkával s Heinzem
Fischerem, dnes spolkovým prezidentem, tehdy ministrem
pro vedu, práve tak jako s jeho následníkem Erhardem
Buskem.

Byl prímý, uprímný. Nikdy nemluvil zbytecne. Pro všechny
prísný a otevrený: rodina, prátelé, ale fanoušci ho ve
vterine promenili na toho nejveselejšího cloveka.
Mel drsnou slupku. Jeho projev byl nezamenitelný. Jeho
zpusob vyjadrování byl silný. Jeho výroky byly ostré jako
britva a presné.

Mel vlastní smysl pro estetiku.Povrchnosti jako náter, lak a outfit mu byly jedno: ?Hlavní vec je, že to
funguje!? Jeho ruce nemohly nikdy zaprít castou dovednost v oleji a šmíru.
.
Mel vlastní predstavu o porádku. Byla pochopitelná jen pro
neho. ?Hlavní vec, že najdu všechno.? To také našel. Vždy.
Vyhozeno nebylo práve tak nic, všechno bylo posouzeno
z hlediska využitelnosti a putovalo do skladu/archívu.
Mel vlastní prístup k organizaci casu. Vždy mel naspech. A
vždy mel cas. Na povídání. Na pomoc. Kdykoliv.

Byl rodinný typ. Jeho žena a jeho tri dcery byly na
závodech tak casto, jak to jen bylo možné, pokud to šlo
z hlediska casu a vzdálenosti. Také i když byl neustále na
cestách ? byl v myšlenkách neustále se svou rodinou.. A on
byl hrdý na svá devcata, která už v nejútlejším veku
dokázala rozlišit ockový klíc od plochého.

Byl velkorysý a pohostinný. At už v závodním depu nebo
ve svém domove. Káva a kolác, klobása s chlebem a
minerálka, alespon to bylo vždy.

Byl ze zásady prátelský. Jeho smích byl nakažlivý. Jeho šarmu nemohl clovek proste odolat.
Prof. Dipl. Ing. Loicht. Nikdy si na tituly nepotrpel.
O Martinovi toho bylo víc, mnohem víc. Daleko více než
to, co se dá obsáhle popsat. Byl také ucitel, nesmírne
nadšený a pomáhající, práve tak jako vedoucí oboru
strojírenství na Vyšší odborné škole TGM ve Vídni. Jako
poddustojník milice byl clenem expertního týmu na štábu
rakouského spolkového vojska.Jako vynálezce a projektant
se podílel na nescetných vývojových projektech pro firmy
(mezi jiným nové motorové technologie nebo také
pruzkumný vrtulník bez lidské posádky). A to zdaleka není
všechno.

Pan Prof. Dipl.-Ing. Martin Loicht. se nesnažil težit ze
svých titulu. Jako profesor nebyl nikdy zminován, jako Dipl.-Ing. svuj titul nikdy nevystavoval na obdiv.
Dokázal si i tak získat respekt. Protože respekt on mel: pred jinými lidmi, pred jinými názory, pred jinými
kulturami, pred prírodou a životním prostredím. Ani jednou nezahodil lhostejne papír, depo a kempinkové
táborište zanechal vždy cistejší než bylo predtím a predpokládal, že je to samozrejmostí i pro ostatní.

Flocki byl geniální. Byl obdarený analytickým
myšlením.Mohl z hlavy, v krátkém case, spocítat výfuk
nebo jiné dimenzování stroje s odchylkou jen mála
procent, vcetne integrálu, výpoctu se závorkami a
goniometrických funkcí.Vysvetloval jednoduchými,
jasnými slovy, na co se jiní technici, a opravdu ne
nenadaní, museli podívat do pocítace.

Jel více než tisíc závodu na ruzných strojích.
Martin, vítez ? více než 150krát stál na bedne,na nejvyšším stupni
,

Rozhodující merou se podílel na vývoji elektromotocyklu už od poloviny 1990 let. První projekty ?týmu
TGM? byly experimentální modely ?Taurus?, v principu kolo s elektromotorem a výkonem rovnajícím se 50
ccm ? mopedu, a závodnímu motocyklu ?Hermes?, s trvalým výkonem 10 kW na zadním kole. V roce 1999
s ním zajel svetový rychlostní rekord na dlouhé trati ? deset kilometru ? v Langenlebarnu.
Nejvyšší rychlost: 142 km/h, prumerná rychlost: 98,56 km/h. S dalším motocyklem vlastní konstrukce, se
kterým mel startovat na TTXGP - Time Trials Extreme Grand Prix ? na Isle of Man, se jednalo o školní
projekt, pro což vlastne byl založen HTBLuVA TGM-Racing Team.
To byl Martin, Loicht, ?Flocki?, jak mu casto ríkali. Byl to proste on. A jako takový zustane v našich
vzpomínkách. Tak moc po nem všichni truchlíme ? a my jsme jedna velká, velmi velká mezinárodní
motocyklová rodina. Nikdo nemuže nikdy posoudit, co znamená jeho predcasná smrt pro jeho rodinu, rodice a
sourozence, pro jeho ženu Nikolu a jeho dcery Johannu, Marlene a Antonii.
Svetový rekord na dlouhé trati v Langelebarnu, NÖ, s ?Hermesem?,

3

Re: Martin Loicht

Nádherný biogram. Pro všechny jezdce i fanoušky zůstává Martin nezapomenutelnou a inspirující osobností. Rád bych zpřístupnil informaci, která objasňuje, že na svém tragickém odchodu nenesl žádnou vinu ani jako jezdec, ani jako mechanik. 

Po nešťastné TT se spekulovalo o příčinách Martinova pádu, tady je shrnutí soudní zprávy:

http://www.bbc.co.uk/news/world-europe- … n-11728309


Výtah podstatného (reference o podrobnostech zdravotního stavu záměrně vynechávám):

Soud v Douglasu vyšetřoval příčinu pádu jezdce ve vysoké rychlosti při TT roku 2010. Došel k závěru, že k pádu došlo díky nezaviněné mechanické závadě na motocyklu.

Pád byl zapříčiněn selháním řetezu, který zablokoval zadní kolo a způsobil ztrátu kontroly nad motocyklem. Naprostá většina úmrtí v TT byla zaviněna ztrátou kontroly ze strany jezdce. Co dělá smrt Martina Loichta zvláště tragickou je, že on byl ve vedení stroje bezchybný a havaroval v důsledku nepředvídaných okolností.

Mark Pattison, odborný soudní znalec, který zkoumal stroj po nehodě řekl, že řetěz byl prakticky nový, přesto došlo k jeho prasknutí a zablokování zadního kola, které způsobilo ztrátu kontrolu ovládání motocyklu. Nebyly shledány žádné známky zanedbání a motockyl byl výborně připraven na závod.